Poslední zprávy agentury Bloomberg naznačují, že Irák zahájil proces uzavírání těžby na ropném poli Rumaila, které je považováno za největší „superobří“ ropné pole na světě. Současně i další státy Perského zálivu pozastavily činnost některých svých největších rafinérií a klíčových energetických uzlů v reakci na íránské útoky drony. Tato situace vysílá jasný signál, že globální trhy čeká masivní energetické narušení, zejména v době, kdy zůstává paralyzován strategicky klíčový Hormuzský průliv.
Analytici banky Goldman Sachs pod vedením Duffyho Fischera vydali zprávu, ve které hodnotí expozici amerických chemických výrobců vůči výpadkům energií na Blízkém východě. Jejich závěr je jednoznačný: americké společnosti budou pravděpodobně „čistými beneficienty“ tohoto konfliktu a následných turbulencí na energetických trzích.
Fischer upozorňuje na klíčový mechanismus trhu: jakmile ropa zdražuje, dostávají se pod silný tlak konkurenti v Evropě a Asii, jejichž výroba je založena na naftě (naftových frakcích). Naproti tomu američtí výrobci chemikálií, kteří se při výrobě spoléhají primárně na zemní plyn , jsou díky silné domácí produkci vůči těmto výkyvům relativně izolováni. Tento rozdíl ve vstupních nákladech ve výsledku výrazně rozšiřuje maržovou výhodu Spojených států.
Američtí výrobci využívají suroviny jako zemní plyn, kapalné složky ropy, sůl, síru a další minerály k produkci široké škály produktů. Mezi ně patří základní chemikálie (etylen, propylen, metanol, chlor, amoniak), plasty a pryskyřice (polyetylen, PVC, vstupy pro polyuretan), hnojiva (dusíkaté a fosfátové produkty), průmyslové chemikálie a speciální přísady pro elektroniku či automobilový průmysl.
Poměr cen ropy a plynu je hlavním motorem ziskovosti americké chemické produkce. S rostoucími cenami ropy vzroste i cena nafty, což prodraží vstupní suroviny pro evropské a asijské výrobce. Vzhledem k tomu, že mnoho krakovacích jednotek na naftu se v současnosti pohybuje blízko hranice rentability („breakeven“), budou tito producenti nuceni zvýšit ceny. To by mělo vést k růstu spotových a exportních cen i pro americké produkty.
Výsledkem bude nárůst amerických marží, protože jejich vstupy na bázi zemního plynu pravděpodobně nebudou zasaženy. Ačkoliv průmysl původně očekával, že březnové smluvní ceny PE (polyetylenu) zůstanou na stejné úrovni, současné události výrazně zvyšují pravděpodobnost, že američtí výrobci dosáhnou v březnu navýšení cen.
Analytici dále posuzují expozici amerických firem na Blízkém východě a upozorňují, že výpadky v tomto regionu americkým výrobcům spíše prospějí. Významné množství konkurenčních chemických produktů se totiž vyrábí právě v postižené oblasti. Pokud dojde k výpadku této produkce nebo nemožnosti její přepravy, globální nabídka a poptávka se zpřísní, což otevře nové objemové příležitosti pro producenty z USA.
Analýza se zaměřuje na tři oblasti produkce: íránskou, oblast SAE/Kuvajt/Katar a východní Saúdskou Arábii. Zatímco dopad na íránskou produkci je nejasný, lodní přeprava z východní Saúdské Arábie, SAE, Kuvajtu a Kataru přes Hormuzský průliv se zdá být narušena. Největší dopad se očekává u následujících chemických řetězců (od nejvíce zasažených): dusík, síra, metanol, MTBE, fosfáty, polyetylen, MDI, TiO2 a chlorovinyly. Pokud nedojde k přímému kinetickému zasažení amerických aktiv v regionu, celkový výsledek by měl být pro americké chemické společnosti pozitivní.
